Schengenský prostor patří v souvislosti s Evropskou unií k nejskloňovanějším výrazům. Jde o evropský prostor, v němž byla prakticky zrušena hraniční kontrola (myšleno samozřejmě na jeho vnitřních hranicích).
Dnes tento prostor zahrnuje celkem 26 zemí a platí ve všech zemích Evropské unie, ovšem s několika výjimkami. Částečně je omezen v Irsku, Bulharsku, Rumunsku, Chorvatsku a také na Kypru.
Schengen nezahrnuje jen unii
Ale bylo by chybou se domnívat, že nárok na tento komfort v podobě pohybu lidí a zboží mají jen členové EU, naopak. Schengenský prostor po vzájemné dohodě navíc zahrnuje i země, které do Evropské unie nevstoupily, ovšem je žádoucí, aby mohly v jejím rámci bez překážek obchodovat. V současné době jde o Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Norsko.
V současnosti převládá názor, že Schengenský prostor je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů, jež se EU povedl v rámci evropské integrace. Byl založen v roce 1995. Právě tehdy byly na tomto území prakticky zcela zrušeny pasové kontroly. Pro občany EU se tak ničím neomezená svoboda pohybu mezi členskými státy stala každodenní realitou.
Volný pohyb osob má mnoho výhod. Především dává obyvatelům EU právo nejen žít, ale také studovat a pracovat kdekoli v EU. A kdekoliv mohou také odejít do důchodu. A výhodu má samozřejmě pro turisty, kteří nejsou (až na výjimečné případy) v překračování hranic nijak omezeni. Ve Schengenském prostoru je celkem 26 zemí. Hned 22 zemí je součástí EU, zbývající 4 pak členy nejsou. Irsko si zachovává výjimku a především z historických důvodů má vlastní společný cestovní prostor.
Výhody Schengenu v číslech
Odhaduje se, že každý den překročí vnitřní hranice v EU bez jakékoliv kontroly téměř 3,5 milionu lidí. Všeobecně platí, že občané EU mohou pobývat v jakémkoliv jiném členském státě jako turisté po dobu až tří měsíců. K tomu je nutné splnit pouze jednu jedinou podmínku, a tou je vlastnictví platného občanského průkazu nebo cestovního pasu.
Rovněž mohou žít a pracovat v jiném členském státě EU, přičemž mají nárok na stejné zacházení, jako se dostává běžným státním příslušníkům konkrétní země. A tutéž volnost mají i podnikatelé, kteří mohou prakticky neomezeně využít práva podnikat v libovolném členském státě. A na své si přijdou i studenti s právem studovat v jiných zemích EU.
Kdy vás mohou policisté zastavit
O co jednodušší je pohyb uvnitř EU, tím silněji jsou posíleny její vnější hranice. To však neznamená, že jste na cestách stoprocentně chránění před kontrolou zodpovědných míst. Naopak. Všeobecně platí, že příslušné vnitrostátní orgány jsou oprávněny v případě pochybností provádět kontroly vytipovaných osob na vnitřních hranicích (případně i v jejich blízkosti), pokud je k jakémukoliv podezření dovedou například informace získané od policie apod. V rámci těchto složek jsou napříč EU navzájem sdíleny také:
- záznamy o pohřešovaných osobách
- záznamy o osobách, jež jsou povinny zúčastnit se jakéhokoliv soudního řízení,
- záznamy o osobách nebo věcech za účelem provedení kontroly,
- záznamy o věcech, jež jsou uváděny jako nezbytný důkaz v trestním řízení.
A jak je to s příslušníky třetích zemí? Pro ty je nachystána společná vízová politiku určená pro jejich krátkodobé pobyty (obvykle za účelem turistické návštěvy).V rámci Schengenského prostoru pak probíhá také společný boj všech zúčastněných států proti trestné činnosti, a to zejména prostřednictvím policejní a soudní spolupráce. Velkou měrou se na bezpečnosti podílí Schengenský informační systém, do kterého jsou vkládána například data o hledaných, stíhaných nebo nebezpečných osobách. Tento systém se stále modernizuje, aby Evropanům v rámci svých možností poskytoval stále větší a větší bezpečnost.
Podpora legální migrace v rámci EU
Schengen má však ještě jeden důležitý úkol. Ten byl detailně popsán v dokumentu nazvaném Obnovený rozpočet Fondu pro azyl, migraci a integraci (AMIF). Ten aktuální platí na období 2021–2027 a v jeho rámci by mělo být k dispozici 9,88 miliardy EUR. Tento fond si klade za cíl především posílit společnou azylovou politiku, ale také transparentně rozvíjet legální migraci v souladu s potřebami jednotlivých členských států a v neposlední řadě rovněž podporovat integraci státních příslušníků třetích zemí, čímž zároveň může velmi významně přispět k boji proti nelegální migraci.
Právě tento velkorysý rozpočet má motivovat jednotlivé členské státy, aby mezi sebou spravedlivěji sdílely odpovědnost za přijímání uprchlíků a samozřejmě také žadatelů o azyl. Pro včasné odhalení nežádoucích osob, které představují hrozbu pro EU, budou rovněž v budoucnu všichni cestující z třetích zemí, kteří nepotřebují vízum, kontrolování před vstupem do EU prostřednictvím Evropského systému cestovních informací a povolení (ETIAS). Součástí tohoto systému je i zavedení ochranných opatření, určených pro nejzranitelnější osoby migrující do Evropy. Jde zejména o ženy a děti bez doprovodu.
V této souvislosti je pak nutné zmínit i Agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž, která v současnosti disponuje stálým sborem 10 000 příslušníků pohraniční stráže. Její zvýšená aktivita je plánována minimálně do roku 2027. Neplatí proto často předhazované tvrzení, že zajištění bezpečnosti je vždy výhradní odpovědností konkrétního členského státu, jehož hranice jsou identické s vnějšími hranicemi zóny. EU se tak snaží vyhnout příliš velké odpovědnosti kladené na jediný stát.
