Idea společné Evropské měny (euroměna) je stejně stará jako sen o neomezeně prostupných hranicích v rámci státu. V Evropě se myšlenka vytvoření hospodářské a měnové unie (HMU) zrodila už někdy okolo roku 1960, realizovat se ji však povedlo až mnohem později.
HMU však není jen o zavedení eura, jedním dechem se zabývá také koordinací hospodářských a rozpočtových politik, na kterou těsně navazuje i provádění jednotné měnové politiky a samozřejmě rovněž aplikace eura jako jednotné měny. Pokud tedy mluvíme o euroměně, měli bychom mít na paměti všechny tyto aspekty.
Dlouhá cesta k euroměně
K myšlence společné měny přivedly členy Evropského hospodářského společenství (EHS) otřesy, které nastaly po druhé světové válce. Období mezinárodní měnové stability, které po tomto celosvětovém konfliktu nastalo, totiž netrvalo dlouho. Velmi brzy začaly otřesy na mezinárodních měnových trzích ohrožovat hodnoty EHS. Největším problémem byl destabilizovaný cenový systém společné zemědělské politiky, což byl hlavní pilíř této organizace.
A i když nějaké pokusy o stabilizaci systému proběhly, nebyly příliš úspěšné – většinu z nich podkopala ropná krize a další problémy. Proto byl v roce 1979 byl založen Evropský měnový systém. Ten spočíval v systému směnných kurzů, jež se používaly k udržení stability všech měn států účastnících se systému. Kurz se pohyboval v určitém rozmezí a šlo o zcela nový přístup, který se používá dodnes.
Do přijetí eura však zbývala ještě dlouhá cesta. Nejprve bylo nutné podepsat novou smlouvu o Evropské unii, jež by obsahovala všechna nezbytná ustanovení nutná pro provádění měnové unie. Ratifikaci této smlouvy došlo na summitu Evropské rady v Maastrichtu v prosinci 1991.
10 let příprav na eurobankovek
Třífázové přípravné období, navržené pro hospodářskou a měnovou unii komisí pod vedením Jacquese Delorse (dnes je tento dokument znám jako „Delorsova zpráva“) začalo v roce 1990. Trvalo však téměř deset let než vstoupilo v platnost euro. Stalo se tak 1. ledna 1999. Ovšem během prvních tří let jeho existence šlo o „neviditelnou“ měnu, jež se používala výhradně pro účely transparentně vedeného účetnictví a rovněž pro realizaci elektronických plateb.
Mince a bankovky tak přišly na řadu až později. První série bankovek tak vstoupila v platnost 1. ledna 2002 a to ve 12 zemích EU. Šlo o největší měnovou revoluci ve světové historii.
Jak vypadá euroměna
Euro se dnes označuje zkratkou EUR a jeho grafickým symbolem je „€“. Ten přímo odkazuje na slovo Europa a také na řecké písmeno „epsilon“. Řecká abeceda byla vybrána proto, aby mohla být složena jakási symbolická pocta této zemi jako té, v níž byly do značné míry položeny základy moderní evropské civilizace.
Seznamte se s eurobankovkami
V současnosti má euro mince i eurobankovky. Ty se tisknou celkem ve 14 certifikovaných tiskárnách, jež jsou pod přímou kontrolou Evropské centrální banky. Díky tomu mají bankovky (na rozdíl od mincí) jednotný vzhled ve všech zemích. Je zajímavé, že se od ostatních světových měn liší jedním velmi významným prvkem – nenajdete na nich totiž výjimečné osobnosti, ale architektonické prvky typické pro dobu, na níž konkrétní bankovka odkazuje. Celá tato koncepce vzešla z vítězného návrhu Roberta Kaliny a drží se tématu „Věky a styly“. A jaké období jednotlivé bankovky reprezentují?
- Bankovka v hodnotě 5 EUR nabídne pohled na klasickou architekturu starověkého Řecka a Říma, konkrétně jde o období od 8. století před naším letopočtem až po 4. století našeho letopočtu.
- Bankovka v hodnotě 10 EUR zobrazuje románskou architekturu z období 11. – 12. století.
- Bankovka v hodnotě 20 EUR představuje historicky následující gotickou architekturu ze 13. – 14. století.
- Bankovka v hodnotě 50 EUR nese typizovanou architekturu renesance, jež probíhala na území Evropy v 15. – 16. století.
- Bankovka v hodnotě 100 EUR zobrazuje architekturu období baroka a rokoka (tedy z let 1600–1750).
- Bankovka v hodnotě 200 EUR odkazuje na moderní průmyslovou architekturu 19. století.
- Bankovka v hodnotě 500 EUR (obsažená pouze v první sérii) představuje architekturu 20. století (tedy tu od roku 1930).
V současnosti jsou na trhu dvě série eurobankovek – klasická, vydaná v roce 2002 bez oficiálního názvu, a série „Evropa“, která byla do oběhu uváděna v letech 2013-2019. V současnosti platí obě série zároveň, přičemž ta druhá má lépe provedené ochranné prvky. Není bez zajímavosti, že na žádné bankovce nenajdeme konkrétní historickou stavbu, ale pouze typizované architektonické prvky. Na přední straně jde o obvykle o okno, zadní pak dominuje most.
Seznamte se s euromincemi
Euromince jsou drobnějšími platidly euroměny a razí se v mincovnách členských států. Od vzhledu bankovek se liší. Mají totiž jen jednu zcela identickou stranu a to tu s uvedenou nominální hodnotou a mapou Evropy. Zadní strana je pak tvořena národním symbolem (obvykle neoficiálním), jenž si každý členský stát vybírá podle sebe. Euromince se od sebe tedy navzájem značně odlišují.
Euro se dělí na sto centů, a to podle klasické desítkové soustavy. V současné době lze mince rozlišovat na tyto skupiny:
- 1 cent
- 2 centy
- 5 centů
- 10 centů
- 20 centů
- 50 centů
- 1 euro,
- 2 eura,
- 10 euro (vzácná mince ze stříbra, která téměř není v oběhu)
Není bez zajímavosti, že euromince nejsou univerzálně uplatnitelné všude. Na mysli máme především země, které sice eurem oficiálně neplatí, ovšem v některých specifických ho přijímají (například ve velkých obchodech nebo dovolenkových resortech). Zde se můžete setkat s požadavkem na příjem výhradně eurobankovek, přičemž rozdíl ceny vám bude vrácen v měně dané země.
Co byste měli vědět o euroměně
Ovšem ani platba eurem ve státech, které ho běžně přijímají, nemusí být bez zádrhelů. V praxi se například můžeme často setkat s neochotou zejména v menších krámcích, které se brání přijímání plateb ve větších bankovkách, tedy těch v nominálních hodnotách 200 a 500 eur. Velmi specifická je pak stříbrná mince 10 euro. Je to totiž čistě stříbrná mince, takže i když je zákonným platidlem, ve skutečnosti je ceněna především díky své vysoké sběratelské hodnotě.
Díky tomu je tedy značně nepravděpodobné, že byste na ni narazili v běžném oběhu. Obchodníci ji však od vás přijmout musí. Pokud tak neučiní, vystavují se pokutě a musí leckdy dokonce majitelům stříbrného eura uhradit oprávněné výdaje, a újmy, které jim z odmítnutí platby mohly vyplynout. Toho občas zneužívají někteří vychytralci.
Výhody euroměny v praxi
Jednotná měna není jen jakýmsi společným symbolem eurozóny, ve skutečnosti nabízí mnoho výhod. A to především pro firmy, které mohou snadněji obchodovat se zahraničím. Ovšem i spotřebitelé mají v tomto ohledu větší výběr a více možností a díky stabilitě celého systému funguje lépe i ekonomika.
Není přímo závislá na cenách konkrétních surovin a v současnosti patří mezi čtyři nejdůležitější měny světa. Je rovněž měnou nejpoužívanější, a to hned po americkém dolaru, jímž je ovšem silně ovlivněna. Síla eura závisí především na kondici ekonomik členských zemí (v tomto ohledu je vyzdvihováno především Německo a Francie). Pro určení její hodnoty se tedy využívají ekonomické údaje z jednotlivých zemí, jako je například míra nezaměstnanosti, hodnota inflace nebo i PMI alias index průmyslové aktivity. Situace v Evropě má tedy na euro mnohem větší vliv, než by se na první pohled zdálo.
