Zatímco euromince se v rámci jednotlivých zemí liší, eurobankovky jsou zcela totožné. Aktuálně jsou v oběhu dvě série se společnými znaky. Například líc bankovek vždy obsahuje architektonický prvek (obvykle bránu nebo okno), jež jsou typické pro danou epochu historické architektury. Na rubové straně pak najdeme most, který této době odpovídá.
V současné době existují dvě série bankovek. V té první najdeme celkem sedm nominálních hodnot, tedy bankovky s hodnotami 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. Druhá série, jež byla nazvána Evropa, má už jen šest nominálních hodnot a všechny bankovky, které do ní patří, jsou již v oběhu. Poslední dvě s nominálními hodnotami 100 EUR a 200 EUR spatřily světlo světa 28. května 2019 a postupně nahrazují původní sérii bankovek zavedenou v roce 2002. Oproti ní však tato řada neobsahuje žádnou bankovku s nominální hodnotou 500 EUR. Aktuálně jsou však platné všechny bankovky z obou sérií, a to v celé eurozóně.
Kdo má právo vydávat eurobankovky
Podle práva mají právo k vydání toto oběživa Evropská centrální banka a také centrální banky jednotlivých zemí eurozóny. V praxi jsou za fyzické zavedení a stažení eurobankovek (a samozřejmě také mincí) odpovědné jen a výhradně národní centrální banky, a to jednoduše proto, že samotná ECB nemá pokladnu a neprovádí žádné hotovostní operace. Stará se proto především o oběh bankovek v eurozóně a snaží se již vydané bankovky průběžně přerozdělovat tak, aby nemohlo dojít k jejich nedostatku v některých zemích a naopak k nežádoucím přebytkům v jiných. Za tímto účele organizuje ECB centrálně koordinované a financované velkoobchodní převody. Veškeré aktivity v této oblasti dále spravuje a koordinuje také Evropská komise.
Není bez zajímavosti, že se počet bankovek v oběhu od doby prvního zavedení eura neustále zvyšuje. A pokud se podíváme na jejich oběh napříč eurozónou, pak zjistíme, že se ke každodennímu placení nejčastěji používají bankovky nízké a střední nominální hodnoty, zatímco ty vyšší slouží k ukládání úspor v domácnosti a také k placení drahých nákupů. A podle odhadů se také přibližně 20–25 % eurobankovek pohybuje v oběhu mimo eurozónu, a to zejména ve východoevropských zemích.
Jak vypadají eurobankovky
Aktuálně vydávaná série eurobankovek se nazývá „Evropa“, a to především proto, že dva její ochranné prvky mají podobu postavy Európy, dcery týrského krále Agénora (mj. matky Mínoa), z řecké mytologie. Európa samozřejmě nebyla vybrána náhodou. Její jméno je spojeno se jménem našeho kontinentu a podle tvůrců také dává bankovkám lidský rozměr. Obraz této ženy pochází ze starověké vázy, uložené dnes v pařížském Louvru.
Nová série bankovek byla uvedena do oběhu především kvůli modernizovaným ochranným prvkům, které bankám umožní být vždy o krok napřed před padělateli. Nové eurobankovky jsou také v některých ohledech pevnější a odolnější než bankovky první série. Díky tomu by nemělo docházet k tak časté výměně, což sníží finanční a ekologické náklady. To platí zejména pro bankovky v nominální hodnotě 5 EUR a 10 EUR, které podle průzkumů mění majitele nejčastěji.
Ochranné prvky eurobankovek
Pravé eurobankovky mají charakteristickou texturu (v ruce jakoby drhnou) získanou speciálním tiskařským procesem. Jsou tuhé a na dotek šustí. K ověření pravosti vás však mohou dovést i další hmatové prvky – na přední straně bankovky ucítíte při pozorném ohmatání u levého a pravého okraje řadu krátkých vyvýšených čar, to je další bezpečnostní prvek. Vyvýšený je i hlavní motiv, všechny velké nápisy a také velkým písmem uvedená nominální hodnota, která obsahuje řadu krátkých vyvýšených čar. Při prohlížení bankovky proti světlu je pak vždy vidět okénko, vodoznak s portrétem Európy a ochranný proužek.
Ochranný proužek vede svisle a vypadá jako tmavá čára. Je na něm vždy vyobrazen symbol € a nominální hodnota bankovky (obojí je napsáno malým bílým písmem). Na bankovku se také vyplatí dívat i pod úhlem, tehdy se totiž na přední straně obraz vyvedený v hologramu změní – a to na symbol Eura (€) obklopený duhovými čarami. Na zadní straně pak v témže okně spatříte duhová čísla nominální hodnoty. Podívejte se také na horní část stříbrného proužku. V té se kolem číslic objeví symboly €. Na přímém světle se tyto nenápadné symboly stávají ostřejšími.
Posledním výrazným znakem je tzv. „smaragdové číslo.“ To najdete v levém dolním rohu (při pohledu z lícové strany). Můžete na něm spatřit efekt vertikálně se pohybujícího světla a zároveň se barva číslic změní ze smaragdově zelené na tmavě modrou. Bankovky z nové série Evropa v hodnotě 100 a 200 EUR mají v těchto číslech bílým písmem vyvedeny také symboly EUR.
Pokročilé ochranné prvky
K mání jsou samozřejmě i další bezpečnostních prvky, k jejich kontrole už jsou však zapotřebí speciální nástroje. Tím nejznámějším je pravděpodobně mikrotisk. Jeho prostřednictvím jsou na bankovkách na několika místech (například uprostřed větších motivů) vytvořeny řádky drobného písma. Lze ho přečíst pod lupou. Pravý mikrotisk musí být vždy čirý a nesmí působit rozmazaně.
Ke kontrole je možné použít i UV světlo, a to i přes to, že samotný papír nesvítí a je tmavý. Pod UV lampou však můžete vidět krátká světélkující vlákna zapuštěná do papíru. Žlutě pak září hvězdy na vlajce Evropské unie a několik dalších symbolů. Na rubové straně bankovky se pak rozsvítí zeleně čtvrtkruh ve středu bankovky a spolu s ním i několik dalších prvků. Vodorovně vyvedené sériové číslo a pruh se pak budou pod UV světlem tvářit jako červené.
Speciální UV-C světlo toho pak odhalí ještě více. Například na přední straně eurobankovky budou zářit všechny kruhy v jejím středu žlutě, zatímco větší hvězdy a několik dalších získají barvu oranžovou. Pod speciální UV-C světlem také můžete vidět symbol €.
Posledním bezpečnostním prvkem je infračervené pásmo. Pokud bankovky umístíte pod infračervené paprsky, měli byste u těch pravých vidět na přední straně pouze již zmíněné smaragdové číslo, pravou stranu dominujícího motivu a také stříbrný pruh. Na zadní straně bankovek pak v infračerveném spektru vynikne pouze označení nominální hodnoty a vodorovně umístěné sériové číslo.
